34f709ebf9993ec2c8ba6b20e741b078.jpg
2ac65357dc22cc524e6ba1220c8db4f5.jpg
9ab123e50834bfe528a714c6c1a2173a.jpg

Novinky

Dům na bázi dřeva - Nehoří. Jednou provždy nehoří!

Replika z filmu Pelíšky v titulku tohoto článku je ideální reakcí na jednu z nejčastějších námitek vůči dřevěným domům, ať už s masivní nebo sendvičovou konstrukcí, kterou představuje jejich špatná požární odolnost, respektive vysoká hořlavost. Jde o argument zcela logický: každý přece ví, že dřevo hoří, zatímco cihla nebo ocel nikoliv. Jenže to je jenom část pravdy. Jinak se chová poleno přiložené do kamen a zcela jinak dřevo ve stavební konstrukci.

04_44874826_Kopie.jpg

Strop z masivních trámů o velkém průřezu je stejně kvalitní ochranou proti ohni jako například
deskové materiály použité pro opláštění skeletové konstrukce nebo nehořlavá minerální izolace pod nimi. Foto Griffnerhaus

Dřevo nezačne hořet samo od sebe

Na začátku je třeba především vysvětlit, že k požáru může dojít v jakékoliv budově bez ohledu na to, z jakého materiálu je postavena. Požár vznikne většinou vzplanutím některé její součásti – vadné elektroinstalace, textilu od svíčky, odskočením jiskry z otevřeného krbu nebo třeba při nedbalém chování obyvatel. V žádném z dostupných zdrojů nelze najít informaci, že by dřevo vzplanulo samo od sebe, například při vysoké teplotě. A když už začne hořet, například vzplanutím bytového textilu od adventního věnce, je celkem lhostejné, zda hoří v dřevostavbě nebo v cihlovém domě.

Dřevostavba nehoří rychleji

Logičtější by se mohla zdát námitka, že pokud už k požáru dojde, bude dřevěná konstrukce hořet rychleji než třeba stěna z cihel. Aby se nám podařilo vyvrátit i tento mýtus, musíme nejprve rozlišit, jak se dřevo podílí na konstrukci domu. V případě masivní dřevostavby, tedy roubeného domu nebo srubu, jsou stěny tvořeny kulatinou nebo hraněným dřevem o velkém průřezu, které obsahuje určitou zbytkovou (rovnovážnou) vlhkost. Ta se při hoření musí nejprve odpařit a do jisté míry tak hoření zpomaluje. Oheň navíc v případě masivních kusů dřeva proniká pouze do vrstvy několika málo centimetrů a postupně uhasíná, protože uhlíková vrstva vytvořená na povrchu brání přístupu kyslíku, který je jedním ze základních předpokladů hoření. Zbylé dřevo nepoškozené ohněm si zachovává vysokou pevnost a tuhost, takže dřevěná konstrukce je po uhašení dostatečně stabilní a konstrukce se nehroutí, což se například o oceli nebo železobetonu říci nedá. Důvod? Kovové konstrukce, ať už jde o skelet domu nebo třeba výztuž v betonových deskách, mají za požáru vysokou tepelnou roztažnost a sníženou únosnost, takže se nejen při požáru, ale i po následném uhašení vlivem změn v konstrukci nepředvídatelně hroutí. Důkazem může být i newyorská katastrofa v září 2001: jedna z budov Dvojčat se zhroutila až po následném uhašení, což by se u dřevostavby stát nemohlo.

 06_dreamstime_4924285.jpg

Zbytková vlhkost v kulatině zpomaluje v případě požáru hoření. Oheň navíc proniká pouze
do svrchní vrstvy a uhasíná, protože vrstva uhlíků vytvořená na povrchu brání přístupu kyslíku. Foto Dreamstime

Odolnost lepší než požadovaná normou

Dobré vlastnosti, i když z jiného důvodu, vykazují i sendvičové konstrukce na bázi dřeva. Nosná konstrukce je opláštěna materiály, které jsou buď zcela nehořlavé, nebo těžce hořlavé – například sádrokarton, sádrovláknité desky, minerální tepelná izolace a podobně. V takové skladbě se požární odolnost dřevostavby pohybuje kolem 60 minut, přitom norma požaduje většinou pouze 15 – 45 min. Co to znamená konkrétně? Požární odolnost se udává v minutách a definuje dobu, po kterou konstrukce odolává účinkům požáru, aniž by došlo k poškození její funkce a celistvosti. Dům tedy po tuto dobu stále stojí a pokud během této doby dojde k uhašení požáru, neměl by se zhroutit.

Po velkém požáru dům nezachráníme - ani zděný

Co ale dělat, když už k požáru dojde? Primárním cílem je zabránit šíření ohně, nejčastěji hašením vodou, která však může mít paradoxně stejně škodlivé účinky jako vlastní oheň. V případě déle trvajícího požáru není žádná budova obyvatelná – železobetonové nebo ocelové konstrukce k dalšímu užívání neschválí statik, ve zděných a betonových stavbách se objevují saze a pach, oprava dřevostavby by byla velmi nákladná a časově náročná. Přesto však dokáží dřevěné domy i v tomto směru přinést určitý bonus – náklady na likvidaci. S trochou nadsázky lze tvrdit, že dřevěný dům se po požáru prostě demontuje a po odstranění nehořlavých částí (zpravidla jen izolace a fólie) se spálí na místě (nebo využije jako otopové dřevo), zatímco stavbu jiné konstrukce lze recyklovat jen s obtížemi. Podle profesora Stefana Wintera, který působí na katedře stavebních konstrukcí na Technické univerzitě ve Výmaru, se požár v dřevostavbě díky její výborné izolaci a vzduchotěsnosti často omezuje na jednu místnost, v níž pak lze postižené části za určitých předpokladů vyměnit.
Když už jsme v Německu: když v září roku 2004 došlo ve Výmaru, městě německé klasiky, k požáru celosvětově proslulé knihovny Anny Amalie, zabránil ničivým účinkům ohně ve zděné budově paradoxně strop masivní dřevěné trámové konstrukce...

01_07041998_gross.jpg

Z obrázku dřevěné budovy s trámovou konstrukcí je dobře patrné, že hlavní nosné části plní svou funkci i poté, co požár zničil
prakticky celou stavbu. Je samozřejmé, že v podobných případech žádná sanace či rekonstrukce nepřipadá v úvahu, nicméně delší
požární odolnost a stabilita konstrukce jsou výhodou při záchraně majetku i životů.

Zdroj: www.drevostavby.cz 



  • Sdílet: