V souvislosti s novým zněním Evropské směrnice o energetické náročnosti budov EPBD (přepracování), 2010 [1]) je jistě potřebné diskutovat o další generaci budov s minimalizovanou potřebou energie. Je namístě připomenout vazbu mezi jasně popsanými kategoriemi nízkoenergetických a pasivních budov na straně jedné a budovami energeticky nulovými na straně druhé. Zmíněná směrnice ovšem obsahuje řadu dalších významných bodů, kterými je potřebné se bezodkladně zabývat. K nim patří i požadavek co nejrychlejší „inventury“ současných stavebně-energetických požadavků a jejich zpřísnění, pokud se ukáže, že nejsou nastaveny na tzv. nákladově optimální úrovni. Takové analýzy jsou v kompetenci jednotlivých členských zemí. Budou ovšem prováděny s využitím dodatečně dohodnutého jednotného metodického rámce. Jestliže přitom dojde ke zpřísnění požadavků na „většinovou“ výstavbu, může to dále posunout pozornost vývojových pracovníků a zájemců o progresivní řešení k novým tématům. Může taková pozornost negativně ovlivnit dosavadní snahy o větší rozsah výstavby pasivních domů? Mají pasivní domy ze dne na den znamenat jen nějaké přechodné řešení? Bude budoucnost patřit nulovým budovám? A čím jsou vlastně nulové budovy charakterizovány? V kompetenci členských zemí totiž zůstává stanovení, co bude za budovy nulové nebo jim blízké považováno.

Celý článek ZDE